Z historie

Z nejstarší historie

V kronice obce Drahonice se uvádí:
"Dle výňatků z knížecích archivů mívali páni na Drahonicích ve svém znaku "střelu" a byli spřízněni s pány ze Strakonic, z Kremže a s pány Bavory z Bavorova. Roku 1374 stvrdil Onšo z Wihlavy, že Vyšehradský probošt Jan prodal bratřím Jarošovi a Rackovi ze Štěknů vesnice Drahonice a Sivkovice. Roku 1409 a 1419 jmenuje se v službě Rožmberské Račko Ondraž (Racek Ondráč) z Drahonic, purkrabí na Hluboké. V roce 1427 uvádějí se bratří Jan a Racek na Drahonicích. Roku 1443 až 1447 patřily Drahonice Jaroši z Drahonic, jenž na tvrzi Božejovicích sídlil a který se za nepokojů, jaké v zemi za Jiřího z Poděbrad panovaly, pálením a loupeží vyznamenával. Jaroš z Drahonic byl na počátku válek husitských ve službě u pana Oldřicha z Rožmberka, později po roce 1420 od tohoto odešel a na Bechyni a Riesenburce sloužil. 

Později vystavěl si tvrz v Božejovicích, kde ale nějakým způsobem nepochodil s velkopřevorem Strakonickým Václavem z Michalovic, kterého Jaroš nepřestával opilcem naříkati a všude rozhlašoval, že se zrádným křížem chodí, aby pro jeho špatné skutky čert k němu přístupu neměl apod. Takové nařčení mělo za následek, že velkopřevor Strakonický společně s Ulrichem z Rožmberka tvrz Božejovickou r. 1443 obléhal a dobýval. Jaroš z Drahonic, nemoha se v ní déle udržeti, ji zapálil a do Vodňan uprchl, kde ochrany došel a přidal se ku straně Táborské. Velkopřevor zbořil tvrz úplně, při čemž nalezl tam přístroje ku ražení falešných mincí uherských, zlatých, míšenských, grošů, trojníků vídeňských aj. Falšování mincí Jarošem z Drahonic nyní velkopřevor po celé zemi rozhlašovati dal. Obvinění to ale Jaroš na se připustiti nechtěl, ale spíše velkopřevora obviňoval. Roku 1445 uzavřen konečně mezi Ulrichem z Rožmberka a Jarošem z Drahonic mír. Jaroš z Drahonic musel zemříti asi kolem roku 1449, neboť téhož roku paní Kateřina, vdova po něm znova vystavenou tvrz Božejovickou, kterou pan Oldřich z Rožmberka opět rozbořil, prodala Předborovi z Radejšína. Tento tvrz znova vystavěl, pevnými baštami obehnal a jako jeho předchůdce po celém okolí loupil a pálil.
Napotom přešly Božejovice v majetek pánů z Mladějovic, poté Mikuláši Divišovi Radkovci z Mírovic na Drahonicích. Po letech pak koupil Drahonice kníže Ferdinand ze Schwarzenbergů."

1. světová válka a období meziválečné

V kronice obce Drahonice se uvádí: "Dne 28. června 1914 zavražděn v Sarajevě následník trůnu rakouského. Atentát zosnován srbským spolkem "Narodna obrana". Vrahem byl 20 letý gymnazista Princip. Tento atentát zapsán bude na věky v dějinách lidstva, neboť byl příčinou podání rakouského ultimata Srbsku a hned na to vyhlášení války. Dne 28. července vyhlášena v Rakousku mobilizace. Z naší obce tehdy narukovali: Fr. Polanský, V. Beneš, K. Prokop, J. Poláček, V. Fousek, J. Nosek, J. Rezek, Fr. Němec, J. Nůtek, I. Kovárna, V. Strnad, V. Petrák, M. Kysel, J. Kysel, V. Kourska, Fr. Valdštýn a další. Smutný byl den 29. července, kdy loučili se naši přátelé se svými rodinami a přáteli - ani netušili, že se někteří již nevrátí.

Následkem uzavření našeho cizozemského obchodu, musely býti veškeré zásoby mouky a obilí státek zabaveny a rozprodávány pouze na chlebové lístky. Jsme právě uprostřed světové války. Kolem nás zuří litice války, my ji cítíme, čteme o ni, ranění o ni vypracují. Kdy bude konec? táže se každý. Vzniká hlad. 1918. Již na jaře tohoto roku počaly kolovati od úst k ústům rozmanité zprávy, míru se týkající. Něco určitého však věděl málo kdo. Konečně nadešel den, který po věčné časy zapsán bude v kronice české. Jest to 28. říjen 1918. Dne tohoto povstal národ český po třistaleté porobě opět k novému životu tak, jak to byl slavný učitel národů Jan Amos Komenský předpověděl. 
Osvobozený národ s jásotem uvítal své národní hrdiny vracející se do vlasti. Také z Drahonic vrátili se mnozí vojíni jako legionáři. Jsou to: Josef Moudrý, Frant. Beneš, Ant. Salač, Jar. Kysel z bojiště italského a Jan Kračmer z bojiště francouzského. Také ostatní vojíni navraceli se do svých domovů a těšili se, že konečně nastal konec všech útrap, které na ně vložila litice války. Smutno však zavládlo v té rodině, jejíž člen ukončil svůj život na poli válečném. 
Dlužno ještě zaznamenati, že téhož roku na podzim vypukla ve značném rozsahu nemoc, tak zv. "španělská chřipka", která i v Drahonicích vyžádala si značné oběti. V roce 1921 byl postaven padlým vojínům ve světové válce z osady skočické nákladem pozůstalých pomník, který se nalézá na hřbitově ve Skočicích, při vchodu od východní strany. 5. listopadu 1933 se konalo slavnostní otevření školy v Drahonicích. Ve středu dne 18. prosince 1935 provedena volba nového presidenta republiky. Volbu provedeli o 10 hodině dopolední členové Národního shromáždění na Pražském hradě, ve Vladislavném sále. Ze 440 hlasů bylo odevzdáno 340 lístků pro Dr. Edvarda Beneše. Od 18. prosince je Dr. Edvard Beneš naším novým presidentem. Byl zvolen muž, který stejně jako president Masaryk obětoval všechny své síly osvobození našeho národa a který jako ministr zahraničí získával své vlastni vážnost a úctu ve Společnosti národů."

2. světová válka a období meziválečné

V kronice obce Drahonice se uvádí: "R.1938 - Za stálého politického napětí kolem Čsk. vyvíjela se nejkritičtější vnitřní situace v Rakousku, která dne 8.III.1935 dostoupila okupací celého Rakouska německým vojskem. Částečné mobilisace se z obce zúčastnilo 7 občanů. Tato část mobilisace překvapila svojí hotovostí a rychlostí né jenom vedoucí činitele, ale i veškerou cizinu. Do všeobecné mobilisace dne 24. září 1938 bylo povoláno z naší obce celkově 34 občanů, mimo toho veškeré evid. i část neevid. koně, motor. vozidla a selské povozy. Tímto okamžikem nastalo okamžité přerušení provozu v obci, tak, že některým sedlákům nezůstal ani jeden kůň ve stavení. V pozdější době byla z východní části státu zanesena do celého našeho území i do naší obce zrádná a dlouho trvající nemoc Slintavka a Kulhavka. Rána tato postihla veškerý hovězí i vepřový dobytek." 

Dále se v kronice obce Drahonice uvádí: "Záznamy v pamětní knize nebyly psány od roku 1939 do roku 1965. Za okupace Němci pamětní knihy zabavili a odstranili. Kniha tato byla naší obci vrácena až po roce 1945. Toto časové údobí bylo dost významné a pozdějším spádem událostí značně ovlivnilo život lidí i na naši vesnici. Lidé si uvědomovali, že pryč je bezpečnost i samospráva a nastolil se cizácký diktát. Mladí lidé byli proti své vůli posíláni na práci do Německa. Opravdovou hrůzu zažili občané naší vsi, když po atentátu na protektora Heydricha v Praze, četníci chodili od stavení ku stavení, ukazovali fotografie aktovky, jízdního kola a zápisníku. Každého se ptali, nezná-li tyto věci. Stanné právo ochromilo i život ve vsi. Každé sebemenší shromáždění lidí je zakázáno. 
Do kostela se může jíti nejvíce po dvou. Mnoho lidí bylo tehdy v Čechách povražděno. Z Drahonických občanů nikdo nebyl gestapem odvlečen, ačkoliv atentát lidé tak mezi sebou schvalovali. Zrádce se v obci nenašel. V roce 1943 okresní úřad v Písku naléhal na zřízení učebny němčiny. Kurz se odbýval ve škole dvakrát týdně vždy večer a navštěvovali jej s eksistenčních důvodů vládní zaměstnanci, pro ně byla němčina povinná. Druzí občané o kurz zájem neměli. Němečtí vojáci stále častěji a to jednotlivě objevovali se ve vsi. Snažili se nakoupit vše, co se dá jíst. Většina občanů jim však neprodala nic. Prohlídky chalup jsou častější a nyní prohlíží a kontrolují Němci. Je těžko napsat, jaká vlna napětí zavanula obcí, když přišla zpráva, že Němci jdou na kontrolu. Občané v noci před kontrolou vyváželi obilí i brambory do lesů. V polích jsou ukryty krechty i ve staveních jsou vykopány jámy a do nich se potraviny a obilí schovávalo. 
Také jednou náhle přijelo plné nákladní auto německých vojáků. Všechny muže ze vsi Němci svolali do hostince. V hostinci je uzamkli a jednoho po druhém odděleně vyslýchali, jaké má zásoby, jestli nemá něco schováno a co by mohl dát na dodávku. Mezi tím výslechem vojáci prohledávali chalupy. Naštěstí nic nenašli a s prázdnou odtáhli. Tuto zimu byla též sbírka obnošeného šatstva pro mrznoucí německou armádu v Rusku. Je to důkaz, že Němec je v úzkých. Němci žádají vlněné věci a to svetry, šály, rukavice, ponožky i teplé prádlo. Každá rodina musela něco odevzdat. 
V tento čas, ponejvíce v noci přilétají spojenecká létadla a rozhazují letáky. Vyzývají v nich občanstvo k sabotážím proti Němcům a informují o mezinárodní situaci i o nevyhnutelné porážce Němců. Četníci každý leták jsou povinni sebrat a odevzdat. Občané mají nařízeno, když leták uvidí tak to hlásit. Pod přísným trestem mají zakázáno letáky sbírat. Ve skutečnosti lidé letáky sbírali zvláště v lese, v klidu doma přečetli a se sousedy se potěšili, že už snad brzy bude všemu tomu trápení konec. Německá armáda na všech frontách ustupuje. 
Začátek roku 1945 byl ve znamení stálého pohybu. Od východu k západu od severu k jihu proudily zástupy uprchlíků. Naše ves, tím že je na křižovatkách silnic, byla nepřetržitě zaplavována lidmi různé národnosti. Sta a snad tisíce povozů tažených koňmi, voli, neb kravami zhublými na kost, prošli vsí. Ubozí otrhaní lidé bezradně hledali odpočinek. Ku konci dubna, němečtí vojáci ozbrojeni až po zuby, obsadili lesy kolem Knížkamene. Za dva dny však odešli. Pátého května volání Pražského rozhlasu o pomoc proti Němcům otřáslo celou vsí. Veškerá práce ustala. Lidé v hloučcích stáli na návsi. Od Strakonic přijíždělo osobní auto se vztyčenou Československou vlajkou. Nějaký muž z auta volal: "V celé zemi je povstání a co vy Drahonice".
Osmého května v šest hodin večer přijeli do vsi první tanky Americké armády, bouřlivě občany pozdravovány. Mezi Americkými vojáky jsou tři, kteří dovedou Česky mluvit. Jejich první slova když vystoupili z tanku byla: "A co by jste tak chtěli vědět?". Muže podarovali kuřivem a ženy čokoládou. Dlouho do noci se občané s vojáky bavili a kluci směli prolézat tanky, někteří kluci se též v tanku povozili. V noci na devátý květen přijeli do vsi vojáci Sovětské armády s povozy taženy koňským potahem. Časně ráno zase odjeli směrem na Vodňany, občané ani nevěděli, že zde byli. Devátého května rozhlas ohlásil kapitulaci Němců a osvobození Prahy Sovětskou armádou. Tím válka formálně skončila. Chaos a zmatek se však ještě nezmírnil.
Občané naší vsi v tyto pohnuté dny dali celé nákladní auto potravin vyhladovělé Praze, dobrovolně a zdarma. V čp. 12 byla ubytována skupina Sovětských důstojníků a vojáků. Sovětští vojáci často navštěvovali občany. Prohlíželi stáje i stodoly a říkali, že u nich nic takového není. Americké tanky jichž je zde 10 naši ves již neopustili a jsme v okupačním pásku Americkém. 20. května sovětští vojáci a důstojníci naši ves opustili. S Americkými vojáky se občané velmi dobře snášeli. Kuchyni měli na návsi u pomníku a jejich strava je odlišná od naší. Chléb mají bílý, maso jinak upravené a všechna jídla více sladká. Na návsi mají také hříště a nejraději hráli s míči, které mají k rozličným hrám přizpůsobené. Jsou hranaté, šišaté i kulaté. Po odsunutých vojácích i po Němcích zbylo v lesích dost pohozených nábojů. Kluci i přes zákaz národního výboru je sbírali a udělali si dřevěnou pistoli. Za hlaveň měli všelijakou železnou rourku. Nabíjeli ji prachem z nábojů vysypaným a v lese u Zeleného křížku z pistole stříleli. Při jednom střílení a bylo to v neděli odpoledne odlétla část železné rourky a ošklivě zranila na hlavě chlapce, Průchu Jaroslava z čp. 65. Pobyl dlouho v nemocnici než se uzdravil. Jako památka zbyl mu na čele důkladný šrám."
"Proběhlo sázení lip na paměť utvoření samostatné republiky Československé dne 28. října 1918 a její 50ti leté trvání. Pro paměť budoucím generacím při sázení stromů je pod kořeny každé lípy dána zapečetěná láhev, v níž je uložen tento nápis: Na paměť budoucím. Tato lípa byla vysazena na paměť 50. výročí vzniku naší republiky Československé dne 3. listopadu 1968 jako Strom Svobody. Při té příležitosti jsou vysazeny dvě lípy ve vzdálenosti 20m od sebe. Pod obě lípy jsou uloženy láhve s tímto pamětním spisem. Oslavy 50. výročí založení naší republiky Československé probíhaly ve značně složité politické situaci, která vznikla vstupem armád pěti států Varšavské smlouvy do naší republiky.
Další významný mezník se stal 17. listopadu v roce 1989, kdy došlo ku střetu mezi demonstranty studenty a státní bezpečností. Dle zpráv na 30 demonstrantů bylo zraněno. Demonstrace pokračovaly pak každý den a dle dalších zpráv v ulicích a na Václaváku bylo na 200 000 lidí. Požadují svobodu slova, tisku a volného shromažďování a též změnu vlády a svobodné volby. V Bratislavě také studenti podporují studenty v Praze, kteří vyhlásili stávku na vysokých školách. Pamětníci říkají, že nynější situace je podobná jako v roce 1968, kdy byla také požadována lepší svoboda jak tehdy propagoval tehdejší tajemník Dubček. Hnutí tehdy bylo potlačeno zásahem Sovětského svazu, vojskem, tanky a letadly. Situace je však nyní jiná a státy si mají své problémy vyřešit samy. Studenti poté docílili částečnou změnu vlády, ale uspokojeni zdaleka nejsou. Vesnice na události v Praze i v jiných městech prozatím reaguje jenom sledováním zpráv. 26. listopadu v Praze na Letné byla mohutná manifestace. Dle zpráv se jí zúčastnilo na osmset tisíc lidí a to studentů, herců i ostatních občanů. 27. listopadu. Občanské forum, které vzniklo v Praze morálně podporuje studenty. Dle očekávání byl jednomyslně presidentem zvolen spisovatel Havel Václav."